ZVYKY A CHOVÁNÍ

>>>  zpět

Finsko je zemí, kterou je lehké navštívit. Finské zvyky a chování je čistě evropské, snad jen s pár národnostními obměnami; a postoje jsou liberální .Je jen velmi malá šance, že by návštěvník udělal nějakou základní společenskou chybu, nebo porušil etiketu tak, že by tím úplně zničil vztah mezi sebou a svými hostiteli. Finové se na tato porušení dívají vyrovnaně, když to udělal jejich člověk a s pochopením nebo pobavením, udělal-li to cizinec. Zákony chování jsou celkem uvolněné a reputace-dobrá nebo špatná-se vytváří po dobu, kdy je člověk s ostatními, než podle nějakých norem nebo standardů. Ve Finsku je těžké vybudovat si nebo zničit reputaci při jediné příležitosti.

Všeobecně vzato, Finsko je země, kde si značně váží mluveného slova-slova jsou tu vybírána pečlivě, aby každý správně pochopil význam. No, je tu pár dalších významných kulturních specifik, které by cizinec měl brát na vědomí. Finská náměstí jsou odrazem tendence něco říct a zároveň se vyhnout „zbytečným malým rozhovorům“. Jak říká čínské přísloví: „Když mluvíš, musí to být lepší, než ticho. Pokud není, mlč.“ (A.p.(Avina poznámka) -slyšela jsem, že je to arabské)

Totožnost

Finové mají velmi silný smysl pro národní totožnost. Je to zakořeněné v historii - především ve válečné (válečné úspěchy) a ve významných sportovních zásluhách. A to je důvod k dnešnímu vychovávání pyšnosti-hovoří vědecké posudky. I když Finové nejsou moc zběhlí v historii ostatních států, možná budou dost zklamaní, když návštěvník nebude vědět o jejich důležitých místech v historii, nebo o sportovních kariérách Paava Nurmiho a Lasse Virena. Návštěvníkovi bych radil znát i něco o hvězdách formule 1 a to, že fotbalisté Jari Litmanen a Sami Hyypiä jsou Finové. Kulturně orientovaní Finové si vás zapamatují jako stejně smýšlejícího návštěvníka, pokud nebudete obeznámeni pouze se Sibeliem, ale také se současnými hudebními skladateli Kaijou Saarinenem, Magnem Lindbergem a dirigenty Esa-Pekkou Salonenem, Jakka-Pekkou Sarastem a Sakati Oramou. Finové jsou si vědomi toho, že Nokia je často chybně považována za japonskou společnost. Tuto špatnou představu vám odpustí, ale bude je to mrzet.

Návštěvníci by také měli být připraveni na střetnutí se s druhou stránkou finské národní identity: Finové trpí chronickou nejistotou, zda-li si je širý svět vědom úspěchů tohoto severského národa. Finové milují číst o sobě věci, napsané v cizině a návštěvníci by se neměli cítit nepříjemně, pokud se jich neustále někdo ptá, co si myslí o Finsku. Ačkoli jsou Finové i dostatečně připraveni kritizovat svoji zemi, nemusí to nezbytně slyšet od návštěvníků.

Náboženství

Co se vyznání týče, pro návštěvníky tu není moc „nebezpečí“, a to dokonce i ve věcech, které by v ostatních kulturách mohly být obzvláště citlivé. Nejvíce Finů se hlásí k evangelické lutheránské církvi (okolo 84%), další 1,1% k řecké ortodoxní církvi. Dost lidí je poměrně světských ve svých pohledech a náboženství nehraje významnější roli v každodenním životě Finů. I přesto jsou však jeho chrámy brány s vysokou úctou a osobní vyznání jsou respektována. Je těžké pozorovat rozdíly mezi věřícími a kýmkoli jiným v každodenním životě, možná s tím rozdílem, že životy těch prvních, jsou více naplněny světlem. Finové nejsou zas tak strašně informováni o ostatních náboženstvích, a tak by si návštěvníci měli být vědomi toho, že ani nejobecnější zvyky a požadavky jiných náboženství nemusí být nezbytně pochopeny.

Emancipace

Ve Finsku je velký stupeň rovnosti mezi oběma pohlavími, jak můžeme vidět v relativně vysokém počtu žen, zastávajících vysoké posty v politice, či v jiných společenských oblastech. Momentálně je prezidentem republiky paní Tarja Halonen, která zastávala post ministra zahraničí, než byla zvolena na nejvyšší místo.

Je tu též početně žen v akademických postech a v současnosti pro vás návštěva byznysmenů může odhalit, že je stále více „krásnějšího pohlaví“ na druhé straně jednacího stolu.

Šovinistické nebo povýšenecké postoje směřující k ženám jsou obyčejně značně neakceptovatelné, i když takové postoje setrvávají v praxi. Ženy skutečně přivítají tradiční galantnost, ačkoli zcela určitě oceňují muže na základě jejich přístupu k emancipaci. Ženy jsou obecně nezávislé po finanční stránce. Na příklad nabízejí, že si zaplatí svůj podíl na lístku v restauraci. Muž smí zdvořile odmítnout takovou nabídku, ale stejně slušné je respektovat to.

V mezinárodních souvislostech si Finové zvykli na politicky správný jazyk, ve kterém je tradiční maskulinum nahrazeno neutrem (např. chairman nahrazeno výrazem chairperson), nebo třetí osoba singuláru je v obou alternativách (on/ona). Další problém ve Finsku neexistuje, protože třetí osoba singuláru „hän“ se používá pro oba rody. Je tu též mnoho titulů končící na –mies (muž) , ty nejsou nějak významně rodově specifická. Vskutku, momentálně je mluvčí parlamentu žena, nicméně je nazývána jako puhemies (A.p.: puhua=mluvit, mies=muž). Pro cizince je vhodné, aby následovali tuto založenou praxi, jakýmkoli jazykem mluví.

         Mluvení

Pojetí, že Finové jsou dost rezervovaní a zamlklí je staré a už neplatí. Rozhodně ne u mladší generace. Nicméně je fér říct, že Finové mají speciální postoj ke slovům a mluvení: slova jsou brána vážně a lidé si stojí za tím, co říkají. “Vzít člověka za slovo, je jako vola za roh,“ říká finské přísloví. Fin si pečlivě zváží, co řekne a bude očekávat od druhých, že to udělají také. Promýšlí si své souhlasy a sliby, které se netýkají pouze jeho, ale také ostatních. Ví, že váha slov je to hlavní, to co zůstává, co stále platí. Nezáleží na tom, kdy a kde byla vyslovena. Návštěvníci by si měli pamatovat, že i pozvání, nebo přání vyslovena v „lehké konverzaci“ (jako třeba: ,,Musíme spolu někdy poobědvat“), mají většinou běžnou hodnotu a zapomenout na ně může způsobit znepokojení/starosti. Popovídání si-umění, které Finové v zásadě neovládají-je považováno za podezřelé a není nijak ceněno.

Finové se zřídka kdy pustí do rozhovoru s cizincem, ledaže by k tomu měli nějaký zvláštní popud. Jak cizinci často zaznamenávají, Finové jsou tiší v metru, v autobusu i v tramvaji. Ve výtazích trpí „tichými rozpaky“, jako kdokoli jiný na světě. I když, návštěvník, držící mapu, nebude mít problém, aby mu někdo poradil, kde zahnout a kam jít. Díky pohostinnosti Finů se snadněji přehlédne jejich obvyklá rezervovanost.

Finové jsou lepší v poslouchání, než v mluvení a přerušovat někoho, když mluví, je považováno za neslušné. Finové se ale nenervují, pokud je někdo přeruší v rozhovoru; ticho je bráno jako část komunikace. Finové mluví pomalu, dokonce i ve své mateřštině, (tempo čtení zpráv ve finské televizi je zdrojem pobavení pro mnoho cizinců) a i když hodně Finů mluví dalšími cizími jazyky, mohou se děsit rychlosti, ve které se s nimi mluví. Nicméně Finové se mohou stát opravdu výřečnými v té správné situaci. Mnoho cizinců se může podivovat nad tím, jaký efekt má na Finy sauna. V tomto důvěrném prostředí se náhle stávají rozpačitě otevřenými a upřímnými.

Mobilní telefony

Stále vzrůstající používání mobilních telefonů rychle mění obraz finských komunikačních dovedností. Všudypřítomné, předstíraně vtipné, vyzváněcí melodie telefonů demonstrují, jak moc lidé chtějí mluvit s ostatními, speciálně, když je nevidí. Jeden cizí novinář popisoval scénu, kterou označil za typicky finskou. Osamělý chlápek seděl v baru s pivem a mluvil do telefonu. Finská verze malého rozhovoru? Komunikace bez důvěrnosti?

Neustálá potřeba telefony používat, vedla k úplnému ztracení etikety. Bezohlední uživatelé je používají v situacích, které by ostatní mohly rušit, nebo jim být nebezpečné. Používání mobilních telefonů je zakázáno v nemocnicích, na palubě letadel, je to nemístné při schůzkách a „barbarské“na koncertech, v divadlech či v kostelech.

Mobilní telefony nepochybně změnily návštěvníkům vnímaní Finska. Zatímco před pár desetiletími se návštěvník vrátil domů a asi podal zprávu o nekomunikativním, rezervovaném, arktickém klanu; dnešní pohled je obecně o hyper-komunikativních lidech, kteří zkouší jít dále do budoucnosti, které se někdo bojí a jiný v ní doufá. Společnost, kde každý má na dosah každého, nezáleží na tom kde a kdy.

Jazyky

Mateřštinou Finů je buď finština, nebo švédština (5,6% populace je švédsky hovořících), popř. ještě sámština (laponština-okolo 7 000 rodilých mluvčí). Finština patří k malinké skupině ugrofinských jazyků. Mimo Finsko se jakž takž domluvíte v Estonsku. Jako národ bez žádných blízkých jazykových příbuzných si Finové uchránili svojí mateřštinu zachováním širokého jazykového rozsahu, vyučovaného podle školních osnov.

Ve Finsku je nejpoužívanější angličtina, která je též obvyklá ve světě obchodu. Některé z finských mezinárodních společností ji dokonce používají jako svůj domovský jazyk. Němčina je méně obvyklá, i když mnoho Finů okolo padesáti a více let se ji ve škole učilo. Francouzština, španělština a ruština už také začínají tvořit část jazyků, které žáci a studenti ovládají. Členství v Evropské Unii, podobné praktiky a společenské požadavky zvětšili nátlak na studium evropských jazyků. A v neposlední řadě je tu také případ Finů cestujících po Evropě, nebo pracujících pro mezinárodní korporace.

Jako kuriozitu bychom možná mohli zmínit latinu, která je hlavním znakem týdenních rozhlasových zpráv: Nuntii Latini, přenášených Finskou Radiovou Společností (YLE) . Latinské zprávy se dostávají báječně po celém světě, díky přenosu přes satelit a krátké vlnové délky a jsou obrovsky populární.

Vzdělaní Finové, jednotlivě ti, co pracují ve veřejné zprávě, mluví oběma jazyky; finštinou i švédštinou. Téměř všichni švédsky hovořící Finové mluví též finštinou. Pouze nějaké pobřežní oblasti a autonomní ostrovní provincie Åland jsou výlučně švédsky hovořící. Status švédštiny, jakožto druhého oficiálního jazyka je vidět v dvojjazyčných jménech veřejných institucí, firem, měst a městeček a ve švédsko-jazyčných programech v televizi a v rozhlasu. (A.p. -jo, ale nejvíce na jihu. Směrem k severu to pomalu, ale jistě klesá, takže už v Joensu lidi pěkně nadávají, že se musí učit jazyk, který stejně nikdy používat nebudou.) Švédsky hovořící Finové mají odlišnou kulturu, umění a svůj vlastní společenský život, patrný v početných skandinávských tradicích.

Napětí mezi oficiálními jazyky je zřídka kdy a tak není pro návštěvníka těžké, orientovat se v zemi, kde lidé “mlčí ve dvou jazycích“.

Jména a tituly

Když se Finové představují, křestní jméno říkají za příjmením. Ženy, které používají obě svá příjmení (dívčí i manželovo), se rovněž představují v tomto pořadí. I když jsou Finové velice pečliví, o jakýchkoli čestných, akademických či pracovních titulech, se vzácně zmíní, když se představují. Na druhou stranu očekávají, že v práci či při oficiálních příležitostech budou oslovováni svými tituly, např. doktor Virtanen, generální ředidel Savolainen atd. Cizinci, jakkoli se od nich neočekává, že budou následovat tuto praxi s možností vynechání akademických titulů, mohou bez problémů oslovovat Finy podle anglického zvyku pan/paní/slečna/sir/madam; nebo použít ekvivalentního oslovení.

Důvěrná forma oslovování ve finštině (to je 2. osoba singuláru „sinä“=ty, protiklad formálního zájmena plurálu -te=vy /A.p. prostě normální tykání/) je obecně používána nejen mezi přáteli a známými, ale také k cizincům. V dnešních dnech je běžné, že si tykají spolupracovníci, v četně starších nadřízených. Používání tykání je dnes běžné také na úřadech, ačkoli starší lidé možná neschvalují tuto mlčky domluvenou důvěrnost.

Ačkoli je používání důvěrného „sinä“ -tykání běžné, používání křestního jména vede k bližším a osobnějším vztahům. Je poměrné lehké, začít se s Finy oslovovat křestními jmény, speciálně, je-li jasné, že se obě strany budou stýkat pracovně, nebo ve volném čase. Jakkoli se nám může zdát používání křestních jmen hodně blízké (přátelské), vždycky záleží na souhlasu obou stran. Základně ale Finové stavějí na tom, oslovovat se křestními jmény.

V devadesátých letech tu byl trend, dokonce i mezi mladými lidmi, směřovat víc k formálnostem a etiketě. Připojovat formální oslovení a tykání používat jen pro okruh svých příbuzných a nejlepších přátel. Souhlas s bližšími vztahy měl své vlastní kouzlo, které se blížilo skandinávské etiketě. Používání křestního jména se obyčejně očekává od starších k mladším, v případě rovnosti pak od ženy k muži. Přijetí je potvrzeno podáním si rukou, očním kontaktem, tím, že si na večírku povíte svá jména (pěkně) hlasitě, nebo pokýváním hlavou. To, že se pronese slavnostní přípitek šnapsem (A.p. u i nás používané slovo, původně však lihovina oblíbená v Německu a Skandinávii, zhruba 40%), vínem nebo šampaňským, navodí slavnostní atmosféru. Promeškání-nevšimnutí si známého, je považováno za hluboce nespolečenské jednání (česky faux pas), jako na příklad, když se zapomene jméno protějšku.

Nehledě na to, Finové nejsou moc nároční v zapamatování si jmen. Asi jako spoustu dalších lidí. Není běžné oslovovat se s lidmi jmény, když se zdravíte, (nehledě na to, jak moc důvěrný vztah spolu máte) nebo v případě normální konverzace. Oslovování se jmény přišlo do finské kultury z americké praxe. Ale tak, jak je milé slyšet něčí jméno, tak se Finové nebudou cítit uražení, nebudete-li je oslovovat jejich jménem.

Od obchodníků a úředníků se čeká, že budou mít vizitky, které zajistí, že si jejich jména a tituly zapamatujete. Finové zaměstnaní v mezinárodních službách mají obvykle různé druhy vizitek, podle situace.Ve Finsku nejsou žádné zvláštní postupy pro jejich vyměňování. Pro návštěvníka, který dostane vizitku, je to také vhodný čas na to, aby se zeptal, jak se vyslovuje to jméno, nebo co tento tajemný titul či uctivá zkratka asi tak znamenají.

Pozdravy

Když se zdravíte, potřesete si rukama a podíváte se do očí. Poklona dává najevo speciální respekt - ale kývnutí hlavou za normálních okolností úplně stačí. Finské podání ruky je krátké, pevné a nezahrnuje gesta jako poplácání po rameni, či jinde. Pokud zdravíte manžele, ženu pozdravte jako první. Výjimku tvoří nějaká oficiální příležitost, při které by hosty měla pozdravit jako první choť hostitele. I děti se zdraví podáním ruky. Objímání se při pozdravu je ve Finsku zřídka kdy. Pokud muž někoho zdraví na ulici, měl by si sundat klobouk, pokud je to v zimě, úplně stačí, dotknout se jeho okraje.

Finové se mohou políbit, jako ostatní národy, ale zřídka kdy to dělají, když se zdraví. Polibky ruky jsou vzácné, i když je žena půvabná. Pokud se setkají přátele a známí, možná se obejmou. Polibky na tvář nejsou úplně neznámé, i když tento zvyk není všeobecně rozšířený na venkově.

Etiketa ohledně počtu polibků není, jakkoli hodně Finů cítí, že tři začínají být trochu dost. Muži velice zřídka dávají polibky, když se vítají a nikde ne na pusu, jak to dělají jejich východní sousedé.

Jídlo

Finská kuchyně je mixem mezi evropskými, skandinávskými a ruskými prvky, stolovací návyky jsou evropské. Snídaně bývají docela vydatné. Oběd se podává obvykle mezi 11-13h, typická přestávka na oběd trvá méně než hodinu. Prodloužené pracovní obědy se obvykle smrsknou na 90 minut až dvě hodiny. Večeře se podává kolem 17-18h doma; v restauracích, večerní jídla se servírují okolo 19-20h. Mnoho restaurací přestává nějaký čas před zavírací dobou vařit, takže je užitečné podívat se na otevírací dobu, kdy je možno rezervovat si stůl. Koncerty a divadelní představení obvykle začínají v 19h, nebo 19:30h a pohovory (slyšení/audience) v restauracích končí okolo 22h.

Menu v restauracích a domácí kuchyně zřídka zahrnuje jídla, se kterými by nebyl západní návštěvník seznámen. Tím, že si Finové uvědomili výživnou hodnotu jídel, z tradičních tučných finských jídel se stala odlehčenější a dietní. Dobré restaurace mohou vařit variace na požadavky dietních jídel. Ethno restaurace, neustále vzrůstající ve svém počtu, jídla doplňují o zeleninu, kterou si můžete zvolit. Alkoholické nápoje se obvykle pijí při jídle, i když v současnosti se moc nepijí při obědě.

Při večeři mohou být hosté usazeni podle určitého pořádku, je-li to nezbytné. Čestný host sedí po pravici hostitelky (nebo hostitele, pokud to je pouze „mužský“ oběd). Tohle místo je řadou Finů obávané od té doby, co se očekává pár slov díků za jídlo hostitelům. Host by neměl začít jíst, dokud nejsou všichni obslouženi. Hostitel pak obvykle pronese přípitek před začátkem jídla a popřeje svým hostům dobrou chuť. Není vhodné, aby hosté pili před tím; leda že by začátek jídla byl z výjimečného důvodu posunut.

Finové při jídle mluví jen vzácně, vyjma formálních příležitostí. V takových případech se mluví mezi jednotlivými chody. Během jídla si mohou hostitelé různě připíjet s hosty, nebo hosté mezi sebou, přiťuknutím skleniček a podíváním se vzájemně do očí. Když si jednou přiťuknete, měli byste se podívat navzájem do očí když skleničku pokládáte zase na stůl.

Jídlo se normálně zakončuje kávou a ostatními nápoji, které byly k jídlu nabízeny. Pokud je v domě kouření povoleno, je právě tohle chvíle, kdy si můžete vyndat doutníky nebo cigarety, pokud vám to tedy hostitel nedovolil či nenavrhl již před tím. Když hosté vstávají od stolu, měli by krátce poděkovat svým hostitelům, až budou mít šanci. Nezáleží na tom, jestli jste byli spokojeni, nebo ne.

Ve Finsku je jídlo důležitou součástí společnosti, jako je tomu opravdu kdekoli. Hostitelé by měli zajistit jídlo vysoké kvality, chutné a nepřipravované ve spěchu. Od zúčastněných hostů se očekává, že povedou zajímavou a v tipnou konverzaci s lidmi okolo. Finové mají tu tendenci, bavit se o práci i při večeři. Cizinci to mohou klidně sabotovat tím, že zavedou diskusi na něco úplně jiného.

Pití

Finové vypijí nepatrně přes devět litrů tvrdého alkoholu na osobu za rok, což je blízko evropského průměru. Zvyky v pití následují hlavně skandinávskou a evropskou tradici. Je tu méně národnostních charakteristik, než by stálo za zmínku, nehledě na to, že Finové mají reputaci „pijáků“.

Nejvýraznější národnostní charakteristikou je relativně vysoká spotřeba lihovin a relativní tendence pít až příliš. Spotřeba vína a piva také v posledních letech vzrostla a to je výsledek civilizovanější formy chování, která se stala obvyklou. Pití alkoholu v čase oběda je v obchodním světě menší, než bývalo, a ve veřejném odvětví je to extrémně vzácné.

Spotřeba alkoholu závisí na společenské skupině a oblastech. Střední Evropa a Středozemí mělo a má na Finy vliv. Je to vidět především na mladých lidech ze střední a vyšší společenské části a nepatrně také na vzdělaných Finech: víno nahrazuje lihoviny, vzrůstá počet členů ve „vinných klubech“, koštování vín je organizováno doma a vinné sloupky v novinách prosazují prodej doporučených vín.

Téměř všechna vína a ostatní alkoholické nápoje jsou dováženy a prodávány jako vládní vlastnictví Alko. Lidé si mohou alkoholické nápoje kupovat pouze v Alko-obchodech s výjimkou slabých piv a cigaret. Alko je největším distributorem vín, dokonce v mezinárodním měřítku; který je schopen zajistit široký výběr vín, z různých oblastí, všech kvalit, včetně nejlepších značek. Řada restaurací si dováží vína přímo od zahraničních dodavatelů.

Doma se víno normálně nechává na víkend, ale jídla připravovaná pro hosty, nebo objednána v restauraci víno obvykle zahrnují. Často-a v případě švédsky mluvících Finů téměř pokaždé-jídlu předchází šnaps, frťan vodky nebo aquitu v malé skleničce. To je považováno za nedílnou součást ke studené rybě a absolutně základní k raku. Švédsky hovořící Finové mají zvyk oživit příležitost jednou nebo dvěma „pijáckými písněmi“ před každým šnapsem. Větší ze zúčastněných stran musí vybrat člověka, který pronáší přípitek a určuje intervaly mezi panáky a vede zpívání. Finsky hovořící Finové mají méně vypracovanou a méně strukturovanou „picí etiketu“, ačkoli “šnapsové písně“ mají i ve finštině. Šnaps je obvykle kombinován s minerálkou, nebo občas i s pivem, které je také obecně podáváno s jídlem. Pivo se také pije na uhašení velké žízně po sauně.

Pokud se návštěvník cítí, může se přiblížit finským zvykům ohledně pití. Není nutné, abyste vypili panáka šnapsu na jedno polknutí, i když to vaši sousedé udělají. Úplně postačí, když skleničku zvednete ke rtům a pomalu ji vypijete. Vhodné je též požádat o minerálku nebo něco nealkoholického k jídlu. Ve většině případů je oběd doprovázen nealkoholickými nápoji a nealkoholické nápoje jsou v nabídce. Společenská přijatelnost nadměrného pití je u mladých lidí na poklesu a pohled na víno, jakožto “nápoj moudrosti“ se rozšiřuje. Ve Finsku je zdrženlivost k alkoholu podporována legislativou, povolené promile v krvi pro řízení je velice malé (A.p. 0.5‰), pokuty jsou přísné.

Spropitné

Spropitné se nikdy nestávalo lehce součástí života Finů. To mohlo být původně zaviněno vyznáním, které zdůrazňovalo skromnost. Dnes je dost strohý důvod, proč nedávat spropitné. A to je ten, že účet zahrnuje všechen servis, nebo zdvořilost. Nicméně spropitné ve Finsku existuje, takže byste si měli pamatovat, že se na vás nikdo nebude zlobit, když mu ho dáte.

V restauracích je pravidlem, že je servis započítán do účtu. Extra servisní výlohy jsou pak často připočítány k účtu a ten by zákazník měl platit u obsluhy, která ho obsluhuje celou dobu. Ti, kteří platí své jídlo v hotovosti, často vyhledají k zaplacení nejbližší vhodnou osobu. To nevyžaduje žádné komplikované počty pro zákazníka a nikdo se nestará, je-li spropitné opravdu 10-15% z celkové útraty.

Spropitné v hotelech je docela vzácné. Pokud víte, že jste např. měli mimořádné potíže s něčím, mohl by to být pochopitelně druh gesta, nechat spropitné. Lidé v recepci by mohli dostat spropitné pouze od hostů, kteří zůstávají v hotelu dlouho. Jako jejich kolegové po světě, finská hotelová obsluha (vrátný, nosič, steward), bude ráda, dostane-li spropitné v ceně malého piva. Je také O.K. nechat pár mincí na baru pro barmana.

Řidiči taxi neočekávají, že dostanou spropitné, ale zákazníci jim často platí nejbližší zaokrouhlenou částkou k opravdové ceně. Taxikáři berou většinu kreditních karet, ale pokud jde o spropitné, je platit za hotové daleko praktičtější.

Pokud jste hostem finských hostitelů, měli byste zapomenout na jakékoli spropitné.

Kouření

Kouření je poslední dobou na ústupu a postoje vůči němu se stávají negativnějšími. Zákon zakazuje kouření ve veřejných budovách a pracovištích. Finové jsou obecně zákonům věrní a tak tuto legislativu přijali a kouří pouze v místech, speciálně pro to určených. Nicméně kouření je stále poměrně obvyklé i mezi mladými lidmi. Mezinárodní trend udělal cigarety populárnějšími. Zvětšující se počet restaurací a barů nabízí volbu přídavku ve formě doutníků, zejména Havanas a běžné společenské heslo je, že doutník je excelentním zakončením jídla.

Od kuřáků se očekává, že budou uvážliví. Pokud host přijde k někomu domů, měl by se zeptat, jestli tam smí kouřit, dokonce i když vidí popelníky. V restauracích je také slušné, zeptat se zbytku společnosti, nemá-li něco proti kouření. U někoho doma mohou být kuřáci odvedeni na balkon, což by mělo mít značný efekt v redukci nikotinových výparů i v chladném počasí. Zvláště kuřáci dlouhohořicích cigaret by se měli v takových situacích kontrolovat.

Kouření mezi jednotlivými chody při jídle je běžné, ale nedoporučené; zbytek společnosti a zvláště kuchař uzná, jestli má kuřák počkat až na kávu nebo brandy, aby si zapálil.

Návštěvy a Navštěvování

Ve Finsku je domov velkým prostorem společenského života-větším prostorem než v zemích, kde je obyčejnější potkávat se venku a chodit společně na jídlo do restaurace. Pro to jsou tu kulturní, ale také ekonomické důvody. Zvyšující se zájem o vaření a vína vedl k zvyšující se zábavě doma. Cizí návštěvník se nemusí cítit v rozpacích, pozve-li ho někdo k sobě domů. Může očekávat slušně uvolněnou a neformální atmosféru, a přinese-li kytici nebo láhev vína pro hostitele, navodí dobrou náladu.

Větší kulturní výzva pro návštěvníka je přijmout pozvání na jednu z nepočitatelných letních chat, které jsou ve Finsku roztroušeny u mořských a jezerních pobřeží. Každý čtvrtý Fin má svou chatu a pro mnohé je to jejich druhý domov. Sociologové shodně vysvětlují, že letní chata je něco, čímž jsou Finové svázáni se svou nedávnou venkovskou minulostí. A fakticky, plno Finů se opravdu mění v dobré rybáře, zahradníky, farmáře, tesaře nebo lesníky; když odjedou na své chaty.

Od hosta se neočekává, že se bude účastnit této role, nebo alespoň ne aktivně. Na druhou stranu, očekává se od něj, že přijme bez stížností často i primitivní podmínky života na letní chatě. Často tam není elektřina, tekoucí voda, splachovací záchod, nebo další městské vymoženosti-mnoho rodin uznalo, že ani televize nejde dohromady s pravým životem na chatě (ačkoli tu pochopitelně jsou mobilní telefony, kterými host informuje domov o svém soužení uprostřed navracení se k divočině).

Očekává se, že host bude oblečen nedbale a prakticky, když se chystá na letní chatu. Hosté by měli mít pořádné boty, pláštěnky a větrovky, které budou nosit podle stavu počasí, nebo když půjdou rybařit, sbírat houby, nebo na procházku. Zkušený host chápe, že mimo těchto podmínek, hostitel, přesněji hostitelka, má mnoho práce s tím, aby hostovi připravila příjemný pobyt. Pomoc s běžnými domácími pracemi je vysoce ceněna. Umytí brambor, nebo oloupání cibule při připravování jídla jsou úkoly, ke kterým se host klidně může nabídnout.

Nejlepší odměnou pro hostitele je, když si to host užije. Zeptat se na návrat do města je vhodné třetí den ráno u kafe. Upustit od tohoto záměru byste měli jen tehdy, pokud hostitelé protestují a jsou zvlášť přesvědčeni, že byste měli zůstat.

Čas a období

Ačkoli se roční období vyskytují kdekoli, ve Finsku značí postup roku s překvapující nápadností. Díky tomu, že je Finsko rozšířené za polární kruh, může si vychutnat takové extrémy teplot a denního světla, že by nebylo přitažené za vlasy, kdybych řekl, že ve Finsku jsou dvě kultury: jedna dominuje téměř ustavičnému dennímu světlu od slunečního záření a překvapujícím vysokým teplotám; druhá charakterizuje nemilosrdné ledové zimy, mrazy a polární temnoty, pouze nakrátko obměkčené dvěma soumraky během dne.

Ačkoli léto přichází každý rok, je považované za velmi důležité a vlastně osvobozuje zemi od „zármutku“, ve kterém ji návštěvníci mohou najít. Po letním slunovratu se Finové stěhují do svých chat a vil. Ti, kteří zůstávají ve městě tráví čas venku. V pouličních kavárnách a barech, v parcích nebo na plážích a jsou pozitivně naladění. Pracovní a osobní korespondence může být dočasně odstavena, e-maily se vesele vrací „mimo kancelář“, hlášení za měsíc nebo víc a rozhovory mezi známými se stále více stáčejí k tomu, jak berou ryby nebo co zahrádka, než k důležitým politickým či ekonomickým otázkám. Pro návštěvníka je lehké pozorovat, že v létě jsou Finové obzvláště hrdí a šťastní, že jsou Finy a žijí ve Finsku a povzbuzování těchto pocitů je vítané.

S příchodem adventu Finové zavírají své letní chaty, vily a pod. Ukládají lodě do doků a přikrývají je dehtovým plátnem, na auta dávají zimní pneumatiky, vyndají teplé oblečení a boty ze skříně, ukládají golfové nářadí do sklepů a vyndávají lyže. Finové jsou efektivní v zimě, protože venku toho není moc na rozptýlení a čas strávený uvnitř může být také stráven prací. Zatímco zemědělští předkové dnešních Finů trávili dlouhé zimní dny vyráběním a opravováním nářadí na léto, jejich potomci pracují v kancelářích, aby ze své země udělali více schopnou a vzorovou, co se týče vysoce moderní technologie. Ačkoli návštěvník může být udiven, že ulice a silnice jsou v zimě opuštěné, může tušit, že za rozsvícenými okny jsou lidé v práci. V každém případě, zima brzy přejde a přijde čas prozkoumat jak letní chaty a jejich okolí přežili studené období.

Dramatické rozdíly mezi obdobími měly na Finy vliv. Vnímají daleko ostřeji změny roční doby. V očekávání příštího období převažují pozitivní myšlenky, jako například: sníh brzy roztaje a ptáci přiletí, brzy už slunce nebude dlouho zůstávat na severu země, jablka brzy dozrají, brzy přijdou první mrazy.

Finové jsou také dost přesní, a v jistém smyslu, zajatci času. Jako asi kdekoli na světě, ti, jenž mají nejžádanější práci mají „nabité“ denní programy a promeškat schůzku může způsobit trápení. Schůzky jsou totiž přesně dodržované a přijít déle, než se zpožděním 15ti minut je bráno jako lajdáckost a nevychovanost, dokonce i pokud se jedná o neformální sraz mezi kamarády. Koncerty, divadelní a jiná představení začínají včas. Zpoždění na domácí trati, nebo dopravní zácpy jsou opravdu zřídka.

Obecně, zaneprázdněný životní styl je v módě a diáře plné schůzek a jednání jsou záležitostí pýchy a společenského postavení ve Finsku mnohem víc, než plýtvat časem s projevováním své dovednosti ve vedení. V takovém prostředí je čas přidělený hostiteli, nebo hostitelům k tomu, aby hosta bavil, jedním z nejdůležitějších ukazatelů váhy této příležitosti. Když se Finové přestanou dívat na hodinky a navrhovat, co dalšího si dají k jídlu nebo pití, nebo když dokonce přestanou mluvit o sauně a možné návštěvě chaty, návštěvník se může přestat strachovat s jistotou, že nastává trvalý obchodní vztah, nebo dokonce přátelství.

Sauna

Národ pěti milionu lidí s 1,5 milionem saun, nepotřebuje mít formální pravidla pro saunu-naučit se chodit do sauny je tak přirozené, jako naučit se mluvit. Návštěvníkům dobře radím, aby své první střetnutí se saunou bylo s jejich finskými přáteli a známými, než postupovat podle mechanického návodu, který redukuje saunování na drilovaná čísla.

Ve Finsku chodí do sauny muži i ženy, ale nikdy ne dohromady. Veřejné sauny ve Finsku nejsou dohromady. Pokud se přátelé a známí rozhodnou jít do sauny, je zvykem dohodnout se, kdo půjde první; jestli muži, nebo ženy. Často chtějí jít jako první ženy, obzvlášť, budou-li pak ještě připravovat jídlo. Protože Finové chodí do sauny relativně často-až několikrát za týden, obzvlášť na chatě, není zvláštní, když host (dokonce i Fin) slušně odmítne. Návštěvník, který váhá, má-li jít do sauny, by si měl pamatovat, že pokud byla vytopena speciálně pro něj, je to věc chlouby jeho hostitelů, a pouze zdravotní důvody jsou přijatelné jako omluva, aby to návštěvník nezkusil.

Chodit do sauny je pro Finy něco naprosto přirozeného a každý na to má svůj vlastní způsob, takže žádný Fin by nikdy nikomu neřekl, že „to dělá špatně“. A to je taky dobrý princip, jak by měl postupovat také návštěvník: poslouchat své tělo a sledovat svůj vlastní rytmus ve střídání potní komory, umývárny a venkovního prostoru-nejspíš v četně jezera nebo moře. Pomáhá dělat to, co ostatní, ale vyhněte se extrémům: někteří Finové potřebují ukázat svou vytrvalost tím, že sedí v rozpařené sauně nezřízeně dlouho. V takových situacích moudrý návštěvník odejde, aby se napil a vychutnal scenérii. Na druhou stranu, stejně dobré může být vzdát se předsudků o cizích rituálech; a šlehání březovou metlou v žáru roztopené sauny může být překvapivě příjemný zážitek.

Sauna není místem pro nikoho, kdo spěchá. Po lázni je zvykem pokračovat v započatém večeru: povídáním, pitím a něčím lehkým k jídlu. Návštěvníkovi dobře radím, aby komentoval svůj zážitek hostitelům. Všechny otázky týkající se sauny a jejich zvyků budou dobře přijaty. Tak je to od té doby, co se sauna stala věcí, o které Finy nikdy neunaví, bavit se. Sauna je také jedním z mála míst, kde Finové zapomínají na práci a mluví o něčem jiném.

http://virtual.finland.fi

Guide to Finnish Customs and Manners - Olli Alho

Ilustrace: Mika Rantanen

Překlad: Ave