SINIVALKOISET

 

 

 

""Co je to asi za sílu, která nás táhne ven, do vzdálených míst? Co je to za sílu, která nás přivádí zase zpátky? Ať je to cokoliv, učí tě nacházet sebe v druhých a všechny druhé v tobě."                                                                                JORMA ETTO

 

ÚVODNÍ STRÁNKA

ČLENOVÉ

FINfo

FINfo - SPORT

FINSKO

FINŠTINA

FINSKÁ HUDBA

NÁŠ REPERTOÁR

SPORT

KRAVINKY

ARCHÍV

 

   FINŠTINA  

je ke stáhnutí finsko-český slovník (v txt podobě)

!!!Nejlépe se finštinu v Čechách naučíte buď přes jazykovou školu (ale myslím, že finštinu mají pouze v Praze), nebo doma jako samouci - Finština nejen pro samouky (knížka se dá koupit v podstatě kdekoliv celkem za rozumnou cenu, lze dokoupit i kazety)!!!

Finština je notoricky známá jako obtížný jazyk. Je to pravda? Co znamená "obtížný jazyk"? Všichni se učíme mateřský jazyk samozřejmě od dětství. Finské děti se naučí finsky stejně dobře jako jakékoli dítě svou mateřštinu. V tomto smyslu finský jazyk není těžší než ostatní. Ale samozřejmě, když mluvíme o obtížném jazyce, míníme tím, že pro dospělého cizince není snadné se ho naučit. Postupně si finštinu trochu rozebereme:

Finský jazyk, kterým se mluví hlavně ve Finsku, patří do ugrofinské skupiny jazyků, která je součástí uralské rodiny jazyků. Další uralské jazyky zahrnují: estonštinu, která má k finštině docela blízko, maďarštinu, která je od finštiny úplně odlišná, a několik jazyků, kterými se mluví v Rusku, většinou v malých etnických skupinách. Finština je syntetický jazyk: užívá přípon k vyjádření gramatických vztahů, ale také se tak dají odvozovat nová slova. Například: finské slovo talossanikin odpovídá v češtině frázi také v mém domě. Přípona -ssa je koncovka pádu  inessivu, který odpovídá české předložce v. Přípona -ni je přivlastňuje první osobě jednotného čísla a přípona -kin se v češtině shoduje se slovem také. Příkladem slovesného ohýbání je slovo kirjoitettuasi. Přeložené do češtiny znamená celou větu: potom, co jsi napsal. Nicméně existují jisté tendence domluvit se spíše analytickým, než syntetickým jazykem. V běžné řeči by normální Fin řekl spíše mun talossa (mun=můj) než talossani. Co se slovesné formy kirjoitettuasi týká, obvykle se objevuje jen v psané podobě. V mluveném jazyce by se použila fráze, analyticky zhruba odpovídající té české. K ohýbání se užívá sufixů pouze ve finštině. Původně byl tento systém prostě tmelivý: přípony byly nalepené ke slovům. Srovnejte to se starým indoevropským systémem, kde je nepravidelné skloňování sloves, jako například v angličtině: sing-sang-sung (sloveso zpívat). Ačkoliv v dnešní době mohou přípony způsobit změnu v kořenu slova a to způsobuje úkazy, které se podobají ohýbání (například juon = piju, join = pil jsem) a pro několik sufixů existují alternativní formy.

Typické změny v základu slova jsou:

    u skupiny původních finských slov se koncovka nominativu č. j. -i mění při skloňování na -e (např.: kivi=kámen, kiven=kamene; -n je genitivní koncovka

    slovní typ se zakončením na -nen se při skloňování mění na -se- nebo -s- (např.: hevonen=kůň, hevoset=koně; -t je koncovka mn. čísla)

   střídání kmenových souhlásek, sloužící k vytváření silného nebo slabého stupně slova, je k ohýbání slov zásadní. Týká se dvojitých souhlásek kk, pp, tt, které jsou v některých pádech nahrazovány jednotlivými k, p, t. (například v nominativu plurálu se užívá slabého stupně: lakki=čepice, lakit=čepice; tyttö=dívka, tytöt=dívky)

    podobný jev: jednotlivé souhlásky jsou nahrazovány jinými (např: Helsinki, Helsingissä=v Helsinkách)

Pro několik přípon existují dvě alternativní formy, protože finština (např. narozdíl od estonštiny) má fonetický rys zvaný "samohlásková harmonie": v nesloženém slově zadní samohlásky a, o, u se neobjevují ve slovech, které již obsahuje jakoukoli z předních samohlásek ä, ö, y a naopak (samohlásky e, i jsou ohledně samohláskové harmonie neutrální). Tak například sufix pádu inessivu má dvě formy, -ssa a -ssä, takže například slovo kala=ryba užívá první možnost a slovo kylä=vesnice druhou. Přípony se také používají při odvozování slov. Další způsob tvoření slov je jejich "slepení". Následující seznam odvozených slov by měl pomoci představit si, jak to asi funguje:

    talous=hospodářství, vzniklo z talo=dům)

    taloudellinen=hospodárný, úsporný

    taloudellisuus=úspornost

    kansantalous=národní hospodářství (užívající kansa=lidé, národ)

    kansantaloustiede=studium ekonomiky (užívající slovo tiede=nauka, věda, které je odvozeno ze slovesa tietää=vědět, znát)

Tyto způsoby tvoření slov se používají pro vytváření nových slov přímo z finštiny namísto půjčování z cizích jazyků. Například taková mezinárodní slova jako telefon či univerzita se finsky řeknou puhelin a yliopisto. Tento přístup byl užíván především v 19. stol., kdy se finština vědomě vyvíjela z mluveného jazyka do spisovného (oficiálně od roku 1863) a kulturního jazyka. Pozdější světová slova byla adoptována ve větším rozsahu. Např.: televize je finsky televisio, ale skládání slov bylo stále ještě užívané např. pro slova jako počítač, který se ve finštině řekne tietokone. Doslova přeloženo jako stroj vědění. Nicméně, finština má hodně přejatých slov z několika indoevropských (a jiných) jazyků, přijatých během dlouhého časového období. Však některá stará přejatá slova je těžké rozpoznat, částečně proto, že byla přejata od předchůdců dnešních jazyků a z části protože se dobře přizpůsobila finskému fonetickému systému.

Pravá finská slova - nezahrnující novější přejatá - se podrobují následujícím fonetickým pravidlům:

    shluk souhlásek je vzácný a nikdy se neobjevuje na začátku nebo na konci slova; např.: švédské slovo strand=břeh je finsky ranta

    taloudellisuus=úspornost

    chybí zvuky b, g, f, sh, které se nahrazují p, k, v (nebo hv), s (nebo h). Např.: finské slovo kahvi=káva je ze švédského kaffe; slovo pakoni=slanina pochází z anglického bacon

    slova vzatá z cizích jazyků často končí na -i, např.: kurssi=kurs původně z anglického course

(V mluvené finštině samohláskové koncovky u některých slov často vypadávají, což vede k nerespektování výše uvedených pravidel spisovného jazyka. Např.: ze slova kaksi=dvě pak vznikne pouze kaks.) To znamená, že přejatá slova vytrpěla docela významné změny. Nicméně, nehledě na toto fonetické přizpůsobování, finština má sklony být konzervativním jazykem ve smyslu, že mění slova velmi pomalu. Například lingvisté se domnívají, že finské slovo kala=ryba bylo přesně stejné jako v protouralském jazyce tisíce let dříve a finské slovo kuningas=král, vypůjčené z germánských jazyků, zůstalo skrze staletí zcela nezměněné, kdežto v původním jazyce se změnilo docela hodně (anglicky king, německy König, švédsky kung).

Nyní jste si pravděpodobně uvědomili, proč jsou průměrně finská slova tak dlouhá. Kořeny slov jsou dlouhé kvůli konzervatismu, přípony a skládání jsou užívány k odvozování nových slov a pro ohýbání.

Slovosled ve finštině je takřka libovolný. Je pravda, že se slova dají přehazovat beze změny významu věty, ale většinou se tím změní důraz, strana významu nebo styl. Když vezmeme v úvahu to první, tak pokud v české větě Mika miluje Erju prohodíme obě jména (Erju miluje Mika), vznikne věta stejného významu. To ve finštině platí také: Mika rakastaa Erjaa je úplně to samé jako Erjaa rakastaa Mika. Pádová přípona -a ve jméně Erja určuje gramatický objekt bez ohledu na to, jaký je slovosled. Pokud ovšem chcete říct, že Erja miluje Miku, řekli byste Erja rakastaa Mikaa. Ve skutečnosti můžeme opravdu v tomto případě přehazovat slova jak chceme a význam věty se nezmění. Stále bude řeč o tom, že Mika miluje Erju, ale s rozdílným účelem a jiným tónem:

    Mika rakastaa Erjaa. To je normální slovosled právě jako v češtině.

    Erjaa Mika rakastaa. Zde je zdůrazněno slovo Erja, předmět Mikovy lásky je ona a nikdo jiný.

    Rakastaa Mika Erjaa. Zde je zdůrazněno slovo rakastaa. Taková věta by mohla být použita jako odpověď na otázku pochybující o Mikově lásce.

    Mika Erjaa rakastaa. Tento slovosled by mohl být použit spolu se zvláštní výslovností Mika, aby se zdůraznilo, že to je Mika, a nikdo jiný, kdo miluje Erju.

    Erjaa rakastaa Mika. Tato věta by se dala použít v kontextu, kdy zmíníme nějaké lidi a vyprávíme o každém z nich, kdo je miluje. Zhruba to odpovídá české větě Erja je milována Mikou.

    Rakastaa Erjaa Mika. Tohle jako normální věta nezní, ale je docela srozumitelná.

Zvláštní gramatické rysy finštiny:

    neexistuje žádný určitý nebo neurčitý člen; příležitostně může být nějaké zájmeno či jiné slovo (yksi=jeden, se=to) použito jako člen

    neexistuje mluvnický rod; dokonce i nominativ třetí osoby j. č. hän odpovídá českému on, ona, ono.

    neexistuje trpný rod; i když ve finštině existují jisté mluvnické jevy, kterým by se dalo říkat trpný rod, ale tyto úkazy jsou ve skutečnosti formy, které vyjadřují osobu (člověka), činitele bez jeho, jejího bližšího určení. Např.: český výraz byl vyřešen by normálně neměl být přeložen použitím "pasívní" formy ratkaistiin, odvozené ze slovesa ratkaista=vyřešit, ale použitím normální (aktivní) formy ratkesi z odlišného, ale souvisejícího slovesa ratketa. Překlad ratkaistiin by byl správný, pokud bychom věděli, že bylo něco vyřešeno lidskou bytostí a ne například počítačem nebo sledem událostí.

    slovo, které vyjadřuje negaci, se chová jako sloveso skloňované podle předmětové osoby, např.: minä en lue=nečtu, sinä et lue=nečteš atd., ale zápor v rozkazovacím způsobu se tvoří nepravidelně: älä lue=nečti

    Zjišťovací otázky (které vyžadují odpověď ano-ne nebo žádnou) jsou normálně tvořeny tak, že k prvnímu slovu ve větě se připojí sufix -ko nebo -kö. Např.: Rakastaako Mika Riitaa?= Miluje Mika Riitu? A v odpovědích se podle původního finského způsobu (nyní pouze kyllä pro ano a ei pro ne) se říká buď sloveso nebo negace slovesa ve vhodné formě, v tomto případě buď rakastaa=miluje nebo ei rakasta=nemiluje.

    Vlastnictví nebo majetek vyjádřený slovesem mít v češtině se ve finštině tvoří posesivní konstrukcí. Slovo označující vlastníka je v adessivu (koncovky -lla, -llä) a ze slovesa olla=být se používá pouze tvar třetí osoby singuláru. Takže mám psa se finsky řekne minulla on koira - doslova na mě je pes (pokud byste chtěli říct, že je na vás pes ve smyslu, že na vás leží, museli byste změnit slovosled na koira on minulla:)).

 

GUESTBOOK

FORUM

FOTOGALERIE

VIDEA

ODKAZY

sinivalkoiset@suomi24.fi

  Severské listy